Valašský hrb 2016

2. června 2016 v 20:07 | Česlorunner |  Běhání a jiné pošetilosti
Když jsem letos uviděl začátek registrace na Valašský hrb, tak jsem ani chvíli neváhal opět se přihlásit na 50km trasu. Závod mě sice loni zničil, ale zase jsem si pamatoval jenom hezké okolí, výborné zázemí, skvělou atmosféru a spoustu známých.

Po Perunovi jsem se zařekl, že 50km trať nepoběžím a přeregistruji se jenom na 30km trať. Samozřejmě jsem se na to vykašlal a nic dopředu neudělal. Večer den před závodem píšu organizátorům mail, jestli platí stejná varianta jako loni, že to můžu zabalit po třiceti kilometrech a bude se mi čas počítat do 30km závodu. Bohužel, prý to nakonec zrušili i loni. Nakonec jsem se v pohodě přepsal při prezentaci.

Počasí v těchto dnech je takové roztodivné a člověk neví, co má čekat, natož ještě v horách. Z domu vyjíždíme celkem brzo, je po bouřce a při příjezdu do místa startu je celkem jasno a příjemně. Doufám, že nepřijde bouřka jako loni. Do startu jsem měl celkem dost času, takže jsem zvládl pozdravit známé a prohodit s nimi pár slov. Přemýšlím, jestli si sebou vzít ledvinku s občerstvením nebo ne. Nakonec jsem si ji vzal a později toho vůbec nelitoval.

Před startem, který byl v 10:30 h mi přišlo, že se celkem oteplilo, ale doufal jsem, že v lese bude chladněji, což se později celkem vyplnilo. Po startu jsem se ocitl, pro mě celkem dost nečekaně v první půlce startovního pole, ale chtěl jsem to rozběhnout trochu pomaleji a zpátky se uvidí. Cíl pro první polovinu závodu byl jasný, co půjde běžet a kopce rychlou chůzi. Začátek je do kopce, ale po asfaltu, běžím si v klidu, žádný spěch. Do kopce je to prakticky až k horní stanici lyžařského vleku. Až k první občerstvovací stanici si běžím v poklidu svým tempem. Tady si dávám jenom ionťák a mířím dále.

Další úsek trati nabízí nádherné výhledy na obě strany, takže se při svém "rychlém" tempu kochám. Před druhou občerstvovačkou do sebe házím hrst gumových medvídků a potom na občerstvovačce jenom magnesko, které zapíjím čistou vodou a vyrážím vstříc největšímu stoupání v závodě na vrchol Vysoké. Stoupá se mi dobře, dokonce i nějaké závodníky předbíhám.

Po seběhu z Vysoké už začínám potkávat závodníky, kteří se vracejí z obrátky. Přes další občerstvovačku na obrátku to jde celkem ztuha, ale je motivační a povzbuzující potkávat závodníky v protisměru. V polovině závodu jsem celkem v pro mě pozitivně překvapujícím čase, takže mám motivaci zabrat zpátky. Vracím se na čtvrtou občerstvovačku, kde si dávám pivo a meloun a pokračuji traverzovou cestou kolem Vysoké. Překvapivě v této fázi běžím pořád a nemusím přecházet ani v kopečcích do chůze.

Pátá občerstvovačka je zase meloun a voda. Mám za sebou zhruba dvacet kilometrů a zatím všechno nějak klape. V dalších úsecích už mi začíná být na otevřených prostorech celkem horko, takže k slovu přichází i láhev z ledvinky, takže jsem si ji nebral zbytečně, a v kopcích musím přecházet do chůze, ale k další občerstvovačce, která je cca 5km před cílem se dostávám ještě relativně v pohodě. Opět meloun a ionťák házím do sebe.

Bohužel, teď přijde to pověstné, ale… Z občerstvovačky píšu smsku, že bych mohl být v cíli za 25 minut. Hned za občerstvovanou začíná kopeček, normálně bych neřekl, že je prudký ani dlouhý, ale když jsem asi ve třetině, tak ze mě vyprchá veškerá energie a musím se x-krát zastavit, abych se dostal vůbec nahoru. Mám chuť si sednout a úplně na všechno se vykašlat. Znovu se rozejdu…hlava se točí…musím zastavit…. vykašlu se na to, říkám si a stojí mi to za to? Po rovině a z kopečka je to celkem v pohodě. Do cíle zbývaly, pro mě podobné, tyto kopečky ještě asi dva. Bohužel posledních necelých 5 km se pro mě proměnilo v utrpení a trvalo mi je zdolat asi 37 minut. Celkem mi pomohlo povzbuzování od spoluběžkyně, že to prostě musíme zvládnout. Vysvobozením pro mě bylo, když jsem se dostal zpátky k horní stanici vleků na Soláni. Tady jsem v sobě našel zbytky energie a rozběhl se. Bohužel už to nešlo tak rychle, jak jsem si myslel a asi pětset metrů před cílem mě předběhla závodnice. Tak to teda ne řekl jsem si, doběhl ji, chtěl ji předběhnout, ale nakonec jsme do cíle doběhli společně.

Jak hodnotím tento závod? Spokojenost? Nevím. Nebýt těch posledních pěti kilometrů, tak bych byl spokojený. Čas 3:22:25 mohl být minimálně o deset minut lepší. Škoda, ale aspoň se mám proč příští rok vracet. Otázkou zůstává na jakou trať Usmívající se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mayluk mayluk | E-mail | 2. června 2016 v 20:27 | Reagovat

Jsi dobrý 30 Km je dost !!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama